Jaroslav Uhlíř / Zdeněk Svěrák  

K životu na zámku, mám jednu poznámku,

Je tu neveselo, je tu truchlivo.

V ostatních královstvích, nezní tak málo smích,

Není neveselo, není truchlivo.

Kdyby se v komnatách, běhoun jak hrom natáh,

a na něm akrobati, začali kejklovati.

Kdyby nám v paláci, pištěli dudáci,

To by se krásně žilo, to by byl ráj.

Kde není muzika, tam duše naříká,

tam je neveselo, tam je truchlivo.

Chtěla bych dvůr pestrý, kde znějí orchestry,

pěkně naveselo, žádné truchlivo.

Kdyby se v komnatách …

Ivan Mládek / Ivan Mládek 

Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu

spěchám proto, riskuji, projíždím přes Moravu

Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin

žere hlavně Pražáky a jmenuje se Jožin

Jožin z bažin močálem se plíží

Jožin z bažin k vesnici se blíží

Jožin z bažin už si zuby brousí

Jožin z bažin kouše, saje, rdousí

Na Jožina z bažin, koho by to napadlo

platí jen a pouze práškovací letadlo

Projížděl jsem dědinou cestou na Vizovice

přivítal mě předseda, řek' mi u slivovice:

"Živého či mrtvého Jožina kdo přivede

tomu já dám za ženu dceru a půl JZD!"

Jožin z bažin močálem se plíží …

Říkám:"Dej mi, předsedo, letadlo a prášek

Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček."

Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl

na Jožina z letadla prášek pěkně klesl

Jožin z bažin už je celý bílý

Jožin z bažin z močálu ven pílí

Jožin z bažin dostal se na kámen

Jožin z bažin - tady je s ním amen!

/: Jožina jsem dohnal, už ho držím, johoho

dobré každé lóve, prodám já ho do ZOO :/

Rodney Dillard, Mitchell Jayne / Jan Vyčítal 

Já odcházím, já už se loučím 

mraků se ptej, snad cestu znaj' 

já odcházím, s tvou láskou končím 

toulavej směr mý boty maj' 

Tak já jdu dál, už zvolna splývá 

s modrou nocí můj dlouhej stín 

tak já jdu dál, tak už to bývá  

neptej se kam - sám to nevím 

Já odcházím, z kytary svojí 

prach opráším poklidnejch dní 

moc kytek znám, co lásku hojí 

i písně znám, co dlouho zní 

Tak já jdu dál, už zvolna splývá …

Já odcházím a kompas který

u sebe mám je zbytečný 

já odcházím, ten kompas starý 

stejně nemá směr zpáteční      

Tak já jdu dál, už zvolna splývá …

neptej se kam - sám to nevím 

neptej se kam - sám to nevím

Herb Pedesen / J. Hájek 

Tvých pár minut

si připíchnout, jak kytku na kabát

mávnout křídly

a plný kapsy tvojí lásky mít

To bych si přál

a mít těch minut pár a kapes víc

probudit den

a vyprávět mu sen, a potom jen říct:

Těch pár minut 

si připíchnu jak kytku na kabát

mávnu křídly

a kabát nechám i s tou kytkou vlát

Tunelem snů

tak krátkým, i tak dlouhým, teď běžím sám

až přijdu k vám

minut pár svých dní jen mi dej, jen mi dej, hej

Těch pár minut

si připíchnu jak kytku na kabát …  2x

Jó, to bych si přál

a mít těch minut pár a kapes víc

zatřást dnem

a sebrat spadlej čas, co není zlej, není zlej, hej

Těch pár minut

si připíchnu jak kytku na kabát …  3x

Karel Kryl / Karel Kryl  

Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína

a šedé šmouhy kreslí do vlasů

/: a z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná,

a pírka touhy z křídel Pegasů. :/

Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma,

má v ruce štítky, v pase staniol,

/: a z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma

dvě křehké snítky rudých gladiol. :/

Seržante, písek je bílý jak paže Daniely,

počkejte chvíli! Mé oči uviděly

tu strašně dávnou vteřinu zapomnění,

seržante! Mávnou, a budem zasvěceni!

Morituri te salutant, morituri te salutant!

Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá

a písek víří křídlo holubí,

/: a marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá

a zvedá chmýří, které zahubí. :/

Cesta je tér a prach a udusaná hlína,

mosazná včelka od vlkodlaka,

  /: rezavý kvér - můj brach a sto let stará špína

a děsně velká bílá oblaka. :/

Seržante, písek je bílý jak paže Daniely …

Petr Kůs / Petr Kůs 

Loďku máš, vesla na ní jsou, tak pluj tam 

kde stříbrně zrcadlí se proud

Rozhoď síť a pak celou noc tam zůstaň

s raním úsvitem smíš ji vytáhnout

Hladinou mokrá síť zavlní

netušíš rybáři, co je v ní

Oči tvý oslepí divná zář

zlatou rybku ve svý síti máš

Rybku máš, co ti splní všechna přání

novou síť, novou střechu nad hlavou

Tak proč bát se chtít více, co ti brání 

palác svůj mít pod modrou oblohou

Hladinou mokrá síť zavlní

ústa tvý rybáři oněmí

oči tvý oslepí divná zář

zlatej palác jako dům svůj máš

Palác máš, sám bloudíš třpytem sálů

rybka tvá ti splní celej snář

Ještě víc a byl bys králem králů

nad hlavou kdybys nosil svatou zář

Hladinou tiše proud zavlní

Netušíš rybáři zklamání

oči tvý oslepí divná zář

starou loď a starou síť zas máš

starou loď a starou síť v rukou máš

Zdeněk Formůsek / Zdeněk Formůsek 

Dlouhej stín všech semaforů střeží

kýváním otvíraj cestu dnům

svítání jako film mi v očích běží

na zastávce beze jména / bez dláždění perónu

Prázdný mám, teď ruce v kterých měl jsem

bílou šíji tvou, co měl jsem rád

vstávání závor značí, že přejel jsem

nekonečný cesty prázdný / který listí zapadá

A tak dál se vracím rád

čas o léta okrad nás

ze vzpomínek krájí už poslední díl

Zapálím si pod vrbou

další cigaretu voňavou

do kopců ať stoupá její dým

Mám svůj čas, těm vteřinám dál věřím

zůstala z nich vůně po kapsách

Dálkám mým přehodí už  veksly stěží

já vidím jak stromy stárnou / když jim někdo kůži stáh

Stmívání, obraz denní nepokazí

dám mu barvu křídel havraních

dál jsem sám a stín semaforu střeží

a těžkej prach od vagonu / pod nosem mi zavání

A tak dál se vracím rád …

Pavel Lohonka / Pavel Lohonka 

Do splašenejch koní už zase lovci střílí

ulicí je ženou dolů k ohradám

zítra jako vloni, hra je pro ně dohraná

bujný hlavy skloní někam do trávy

Krá, až si kabát změní

krá, bílé vrány odletí

krá, v Jantarový zemi

přistanou v jiném století

Zamčený jsou stáje, kat už hřívy stříhá

lovčí král je v kapli po stý korunován

sníh pomalu taje, těla stromů se probouzí

v Jantarový zemi bude zas co pít

Krá, až si kabát změní …

skotská lidová / Jan Laštovička 

Když jsem se z pole vracela

dva havrany jsem slyšel

jak jeden druhého se ptá

kdo dneska večeři nám dá?

kdo dneska večeři nám dá?

Ten první k druhému se otočil

a černým křídlem cestu naznačil

krhavým zrakem k lesu hleděl

a takto jemu odpověděl

a takto jemu odpověděl

Za starým náspem, v trávě schoulený

tam leží rytíř v boji raněný

a nikdo neví, že umírá

jen jeho kůň a jeho milá

jen jeho kůň a jeho milá

Jeho kůň dávno po lesích běhá

a jeho milá už jiného má

už pro nás bude dosti místa

hostina naše už se chystá

hostina naše už se chystá

Na jeho bílé tváře usednem

a jeho modré oči vyklovem

a až se masa nasytíme

z vlasů si hnízdo postavíme

z vlasů si hnízdo postavíme

Gordon Lighfoot / Luboš Hrdlička 

Zase dál jako dřív, 

to vážně se nedá              

koho z vás zajímá,   

co tak bídně se hledá        

jak jen mám v klidu říct, 

že jsem dávno svá 

podobných na tisíc

 jen se dívá

Ani já nechci být

zase tím, kdo jen platí

u dveří postává

jako stín se pak ztratí

pramení v žilách mých 

řeka pálivá

a svůj žár po nocích 

těžko skrývám

Přibitá na polštář

do očí světlo bodá

napořád v zajetí

než mi klíč někdo podá

odejít po špičkách

dokud mám chuť vstát

zanechám na stěnách 

otisk dlaní

Pavel Lohonka / Pavel Lohonka 

Svatá Kateřina 

hudcům housle bere

bílý koně žene do strání           

pryč z našeho domu

až na samou horu

písně z duše vyhání.

Svatá Kateřina 

housle zavěsila

od našeho domu odchází

abysme nemohli 

vyndat jiný z truhly

všechny klíče rozhází

Svatá Kateřino

přines hudcům jaro

až za pecí budeš se jim zdát

klekni na tu horu

vyžeň spáče dolů

aby mohli spolu hrát

Svatá Kateřino

přines hudcům jaro …

Miky Ryvola / Miky Ryvola

Dneska už mně fóry ňák nejdou přes pysky, 

stojím s dlouhou kravatou na bedně vod whisky,  

stojím s dlouhým vobojkem jak stájovej pinč, 

tu kravatu, co nosím, mi navlík' soudce Lynč. 

Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, 

jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká 

do nebeskýho báru, já sucho v krku mám, 

tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám.

Mít tak všechny bedny od whisky vypitý, 

postavil bych malej dům na louce ukrytý, 

postavil bych malej dům a z vokna koukal ven 

a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben.    

Tak kopni …

Kdyby jsi se, hochu, jen porád nechtěl rvát, 

nemusel jsi dneska na týhle bedně stát, 

moh' jsi někde v suchu tu svoji whisku pít, 

nemusel jsi hochu na krku laso mít.    

Tak kopni …

Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil, 

nechtěl běžet, dokaváď se whisky nenapil, 

zatracená smůla zlá, zatracenej pech, 

když kůň cucá whisku jak u potoka mech.   

Tak kopni …

Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává, 

do krku mi zvostane jen dírka mrňavá, 

jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok, 

má to smutnej konec, a whisky ani lok.    

Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, 

jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká 

do nebeskýho báru, já sucho v krku mám, 

tak kopni do tý bedny.

Antonín Linhart / Antonín Linhart 

Toulat se sám

tou rosou čerstvejch rán

zpívat si blues

jít s hejnem černejch vran

pod mostem spát

a v nočním tichu hvězdy počítat

sám sebe ptát

proč tmavomodrý blues mám tolik rád

Bez lásky jít

za modrou dálkou rád

kde slyším blues

svý tmavomodrý hrát

bez floka žít

a v dobytčáku světem cestovat

žebrat i pít

a po přístavech starý songy hrát

Zpocený blues

sedřenejch paží znát

blues kolejí

a skřípot starejch vrat

opilej smích

i nářek vdov, a v putykách se prát

to všechno mý

to tmavomodrý blues mi bude hrát

Všude je blues

můj nekonečnej vlak

deštivý blues

a volověnej mrak

pro kousek snů

znát stovky dlouhejch prošlapanejch mil

jít tisíc dnů

pro malej kousek teplejch slunnejch chvil

Až zazvoní

mi hrana, budu rád

jen hezčí den

víc nemoh' jsem si přát

zavolám blues

co naposledy smutný budou hrát

to moje blues

to tmavomodrý, šťasten budu spát

Jaroslav Samson Lenk / Jaroslav Samson Lenk 

Stanou se věci, že až v prsou zabolí

tak jako mně, každýmu z vás,

ten hledá lásku, ten zas prázdný údolí

a všechny usmiřuje čas,

tak někdo prožil spoustu pěkně hloupejch let

za nic nemohl, no prostě jen tak žil,

není to dávno, co byl rozdělenej svět

člověk nevybírá, kde se narodil.   

Potkal ji za rohem, jó, zrovna šestnáct pryč

nejhezčí z pouličních víl,

a láska zasáhla ho horce jako bič

do těch dob s žádnou nechodil,

pak jenom toulání a básně jenom jí

léto plné vlahých nocí, horkých chvil,

princezna Pampeliška, do který byl pryč

a pak najednou s tím osud zatočil.

Karolína, Karolína, Jižní Karolína v dálce za mořem,

snad se ještě budil u potoka ve stráních,

její Jumbo Jet už kroužil nad městem

Dodnes to na něm leží jak zlý znamení

už je to dvacet let či víc

ze srdce básníka je smutný kamení

zda za to stála, těžko říct

jsou ženský, co vám celej život rozsvítí

ale taky ty, co zhasnou celej svět,

šedivej chlap, co myslí už jen na pití

smutnej pomník z pěkně vypečenejch let.

Karolína, Karolína, Jižní Karolína v dálce za mořem …

Ladislav Kučera, Jaroslav Lenk / Ladislav Kučera 

Přejem dobrej vítr lahvím trosečníků

ať nesou proudy zprávu smotanou

břeh ať nemá skály a slova prosebníků

do rukou správný lidi dostanou

Přejem klidný nebe stěhovavejm ptákům

ať silný křídla je zpátky donesou

tratím pevný mosty a volný tratě vlakům

pošťákům psaní s dobrou adresou

Ať každej další den je lepší vždycky aspoň o poznání

a zdání neklamou

ať dočká se i ten, kdo marně zatím touží po setkání

s dívkou hledanou

Přejem cestám, který v úvozech se stáčí

ať každej poutník má cíle poctivý

loukám plno květů a lesní ticho spáči

ve stínu stromů, v rose perlivý

Ať není nikdy sám ten, kdo si starejch kamarádů váží

a žádný nezradí

ať zády k pomluvám se postaví a pravdu nepodráží

a správný prosadí

Přejem dobrej vítr lahvím trosečníků …

břeh ať nemá skály a slova prosebníků

do rukou správný lidi dostanou

Jan Pokorný / Jan Pokorný 

Občas si říkám, jaký by bylo asi

probudit se ve světě, kde bych měl vlasy

jestli by život nebyl lepší než 

Ve světě, kde mám pleš

Každý ráno bych si hezky rozčís ofinu

Místo, abych aplikoval mast na lysinu

A holky v baru by mi třeba jednou tykaly

A třeba mi i jinam než na lebku sahaly OU!

Občas si říkám, jaký by bylo asi …

A dárkový set s šamponem by mě neurážel

světlo blesku na všech fotkách bych neodrážel

A nemusel bych na bradě furt pěstovat porost

Abych dokázal, že mám pořád vlasů dost

A přitom vypadat, jak kretén OU!

Občas si říkám, jaký by bylo asi

probudit se ve světě, kde bych měl vlasy

Jasně, že mnohem lepší než mít pleš

ale nemůžeš mít všechno, co chceš

Bob Dylan / Robert Křesťan 

Máš sladkej dech a oči kterým patří svatozář

A vlasy máš jak hedvábí když je vhodíš na polštář

Ale já se o tvou lásku ani vděčnost neprosím

Ty děkuješ jen hvězdám a seš věrná jenom jim

Ještě jedno kafe bych si dal

Ještě jedno kafe krucinál

Než pojedu dál

Tvůj táta – to je vandrák a od přírody zběh

A místo písmen učí tě jen dorovnávat dech

A taky házet nožem a držet pospolu

A brada se mu třese, když se nosí ke stolu

Ještě jedno kafe bych si dal

Ještě jedno kafe, krucinál

Než pojedu dál

Tvá sestra hádá z ruky a tvá máti jakbysmet

A ty sama umíš všechno co je mimo tenhle svět

A tvá rozkoš nezná hranic, děvče s hlasem skřivana

Jen tvý srdce je jak moře – samý tajemství a tma

Ještě jedno kafe bych si dal

Ještě jedno kafe, krucinál

Než pojedu dál

Vojta Tomáško / Vojta Tomáško  

Někdo z vás, kdo chutnal dálku, jeden z těch, co rozuměj',

ať vám poví, proč mi říkaj', proč mi říkaj' Toulavej. 

Kdo mě zná a v sále sedí, kdo si myslí: je mu hej, 

tomu zpívá pro všední den, tomu zpívá Toulavej. 

Sobotní ráno mě neuvidí u cesty s klukama stát,

na půdě celta se prachem stydí a starý songy jsem zapomněl hrát,

zapomněl hrát. 

Někdy v noci je mi smutno, často bejvám doma zlej, 

malá daň za vaše "umí", kterou splácí Toulavej. 

Každej měsíc jiná štace, čekáš, kam tě uložej', 

je to fajn, vždyť přece zpívá, třeba smutně, Toulavej. 

Sobotní ráno mě neuvidí …

Vím, že jednou někdo přijde, tiše pískne: no tak jdem, 

známí kluci ruku stisknou, řeknou: vítej, Toulavej. 

Budou hvězdy jako tenkrát, až tě v očích zabolej', 

celou noc jim bude zpívat jeden blázen - Toulavej. 

Sobotní ráno nám poletí vstříc, budeme u cesty stát, 

vypráším celtu a můžu vám říct, že na starý songy si vzpomenu rád, 

vzpomenu rád.

Někdo z vás, kdo chutnal dálku, jeden z těch, co rozuměj', 

ať vám poví, proč mi říkaj', proč mi říkaj', Toulavej ...

Petr Skoumal / Zdeněk Svěrák 

Tam kde v noci jasně svítí světlušky

Tam kde za srdce tě berou berušky

Tam kde vesele si žijou čmeláci

Tam kde brouk si z brouka dělá legraci

Tam nás dneska večer možná čekají

Pojďte po špičkách a potají

Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení

Dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni

Sosáškama sosáme, bez přestání to samé

Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti

Přátelé chvátám, chvátám

nemám chvíli klid

Já tam, já tam 

dávno už měl být

Ne, ne, ne nesnídám, nesvačím

nestihnu to, nestačím

Promiňte, vážení, (he, he)

mám veliké zpoždění

Bez dechu, ve spěchu

ženu si to po mechu

Prověřen úkoly

ženu si to po poli

Přátelé chvátám, chvátám ...

Já si plavu se svou lodí

do přízemí do poschodí

propluju vám celý dům

Devět mil a sedm pídí

čeká ještě před mou přídí

během plavby piju rum

Slunce už vysouší loužičky

nebudou studené nožičky

Slunce má k sušení vlohy

osuší mé dlouhé nohy

Žádný vítr, žádné blesky

to je hezky, to je hezky

Teplý vánek houpe tě

to je hezky na světě

Slunce už vysouší obilí

i moje nožičky kobylí

Vzbudíme strýčka i tetu

aby se chystali k letu

Žádný vítr, žádné blesky …

Tak jsme čapli zlodějíčka

šlo to jako po drátku

Pošleme ho ze sluníčka

na pár týdnů do chládku

Dělá hmyzu ostudu

zavřeme ho do sudu 

Do sudu, do sudu, do sudu, do sudu

tam si asi nějakej čas pobudu

Tak jsme čapli Pučmelouda

že se trochu nestydí

Samý podfuk, samá bouda

pochytil to od lidí

Dělá hmyzu ostudu …

Nás by tak nejvíce vábilo

natírat celý svět na bílo

Motýla i jeho larvu

milujeme bílou barvu

Bílá, bílá, bílá, bílá

komu by se nelíbila

Bílá vrána, bílá noc

bílé není nikdy dost

Čmeláci vy jste snad šílení

okamžitě nechte bílení

Kdo se někam neuchýlí

za chviličku bude bílý

Bílá, bílá, bílá, bílá …

Jaroslav Lenk / František Starlczynský

Polykám nasucho a zahřívá mě dech,

říkám si:"Tak už toho jednou provždy nech,"

vždyť zase nepřijde a budu si plést

rafičky hodinek a ulice měst,

nikdy nic neřekne a nechce si číst,

když poštou posílám jí za listem list,

a kdyby viděla, tak bude se smát,

jak růže kradený strkám za kabát.

Poslední kabriolet, ohohó, jsem já, a je mi sto let,

jsem křeslo s tíhou hosta, ohohó, od jedné sčítám do sta,

poslední Juan jsem Don, zvon zvoní "don-diri-don"

a hvězdy nad mou hlavou střídají levou-pravou.

Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,

z jakýchže dálek lze mít někoho rád,

někdo by plakal, jiný do něma pil,

někomu v počítači náhodou zbyl,

možná nás dělí jen pár směšných pater

a je to něco jako pravidla her,

vždyť každá víra staví do prázdna most,

a spadlých mostů - těch už bylo dost.

Poslední kabriolet, ohohó, jsem já, a je mi sto let …

Miki Ryvola / Miki Ryvola 

Těch strašnejch vlaků, co se ženou kolejí tvejch snů,

těch asi už se nezbavíš do posledních dnů,

a hvězdy žhavejch uhlíků ti nikdy nedaj' spát,

tvá dráha míří k tunelu a tunel, ten má hlad.

Už tolikrát ses mašinfíry zkusil na to ptát,

kdo nechal roky nejhezčí do vozů nakládat,

proč vlaky, co si každou noc pod voknem laděj' hlas,

polyká díra kamenná, tunel jménem Čas.

Co všechno vlaky vodvezly, to jenom pán Bůh ví,

tvý starý lásky, mladej hlas a slova bláhový,

a po kolejích zmizela a spadla za ní klec,

co bez tebe žít nechtěla a žila nakonec.

A zvonky nočních nádraží, i vítr na tratích

a honky-tonky piáno a uplakaný smích

a písničky a šťastný míle na tuláckej pas

už spolkla díra kamenná, tunel jménem Čas.

Než poslední vlak vodjede, to už bude zlý,

snad ňákej minér šikovnej ten tunel zavalí

a veksl zpátky přehodí v tý chvíli akorát,

i kapela se probudí a začne zase hrát.

Vlak v nula-nula-dvacetpět bude ten poslední,

minér svou práci nestačí dřív, než se rozední,

ten konec moh' bejt veselej, jen nemít tenhle kaz,

tu černou díru kamennou, tunel jménem Čas.

Jan Nedvěd / Jan Nedvěd 

Toulám se klínem skal 

s tou rukou tvou a s kytarou                      

písně, co jsem ti hrál

zní údolím ozvěnou

Ty chvíle mám rád

když jde den, den už spát

stín tuláků, ohňů dým

pláč stromů na stráních, když je vítr ohýbá 

jako nás divná doba bláznivá

Hmmm hmmm

Mávám ti, lásko má 

zbývá už jen, jen pár chvil 

na kámen teď napíšem

pár řádek kdo, kdo tu byl

Ty chvíle mám rád …

Wabi Ryvola / Wabi Ryvola

Je to už dávno co mi

zmizely v dálce stromy

pro mě už zastavil se čas

stávaly kolem trati

čekaly až se vrátí

to co se vrací v každém z nás

Vál, vítr vál

cesta dál

vedla nás

do krajiny lvů

bál, jsem se bál

 jestli dál

kolem nás

někdo není

Do světa cesty vedou

do dálky vlaky jedou

za kopce slunce zapadá

já měl svou bílou stránku

napsanou do červánků

aspoň mi to tak připadá

Vál, vítr vál …

Cesty jdou za obzory

každej z nás má svou story 

každej se někdy musí bát

chlap ten se pořád chystá

na mapě bílý místa 

u malých ohňů prozkoumat

Vál, vítr vál …

Jak hrabě Monte Christo

já měl svý bílý místo 

tam kde na mě čekala mříž

a stromy kolem trati

věděly že se vrátí

jen ten kdo unese svůj kříž

Vál, vítr vál …

Wabi Daněk / Wabi Daněk  

Kam se schováš, brácho, kam hlavu dáš

až vítr a déšť, ty kapky ledový

ti na ramenou začnou tančit čardáš

kam hlavu dáš, hm, kam ji dáš?

U dobrejch lidí vždycky najdu jídla plnej stůl

nebo aspoň chléb a sůl

postel nebo kousek místa někde v podkroví

u dobrejch lidí vždycky najdu slovo vlídný

tam přečkám zlý dny

jó, tak mi brácha na otázku odpoví

on to ví, hm, on to ví

Kam se schováš, brácho, kam hlavu dáš

až dusno a prach, to slunko srpnový

ti na ramena padne jako těžkej mrak

co, brácho, pak, hm, co pak?

U dobrejch lidí vždycky najdu jídla plnej stůl …

Kam se schováš, brácho, kam hlavu dáš

až zásluhou aut a tuzexovejch kont

ti všichni dobří lidi zmiznou jako dým

co, brácho, s tím, hm, co s tím?

Dobrý lidi nejsou pára, tomu nevěřím

že zmiznou jako dým

že peníze je v darebáky promění

a kdyby jednou snad, tak radši prášky pro spaní

sladký dřímání

spánek beze snů dva metry pod zemí

bez snění, hm ...

Bob Dylan / Robert Křesťan

Padají stíny, ale není kam se hnout.

Nedá se spát ani zapomenout.

Mám pocit jako bych měl duši z oceli,

a že mé jizvy ani slunce nezcelí.

Není kam jít i když by bylo načase,

ještě není tma, ale stmívá se.

Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích.

Jako by za vším co je krásné, bylo něco co bolí.

Přišel mi dopis tak milý, samý cit.

Napsala prostě co měla na srdci.

A já už ani nevím jestli ji poznám po hlase,

ještě není tma, ale stmívá se.

Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu

šel podle řeky až k břehům oceánu.

Padl jsem na dno světa, níž než umím říct

a v lidských očích už nehledám vůbec nic.

Jako by pravda byla vadou na kráse,

ještě není tma, ale stmívá se.

Přišel jsem na svět a zemřu aniž bych chtěl.

Všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl.

Jen stojím a myšlenky mi běží bůh ví kam,

už ani nevím před čím jsem utíkal.

I modlitba mi zní jako vítr ve vlasech,

ještě není tma, ale stmívá se.

traditional  / Dušan Vančura  

Chci sluncem být a ne planetou

až se k nám právo vrátí

chci setřást bázeň staletou

až se k nám právo vrátí

Já čekám dál

já čekám dál

já čekám dál

až se k nám právo vrátí, vrátí

Já čekám dál

já čekám dál                           

já čekám dál

až se k nám právo vrátí

Kam chci, tam půjdu, a co chci, budu číst

až se k nám právo vrátí

a na co mám chuť, to budu jíst

až se k nám právo vrátí

Já nechci už kývat, chci svůj názor mít

až se k nám právo vrátí

já chci svůj život jako člověk žít

až se k nám právo vrátí

a proto zpívám. 

Já čekám dál / já čekám dál …

Chci klidně chodit spát a beze strachu vstávat

až se k nám právo vrátí

své děti po svém vychovávat

až se k nám právo vrátí ...

Už se těším až se narovnám

až se k nám právo vrátí

své věci rozhodnu si sám

až se k nám právo vrátí

a proto zpívám. 

Já čekám dál / já čekám dál …

Jindra Polák / Jindra Polák 

Zapal ten oheň ve mně, čeho se bojíš

zápalkou škrtni jemně, 

zapal ten oheň ve mně, čeho se bojíš

zimou se celá třeseš, proč venku stojíš? 

Pojď dál, prosím tě, nenech se, prosit se dál

nenech se. 

Ohh, ohhh

Sedíme na pavlači, přichází ráno

tobě se lesknou oči, 

sedíme na pavlači, přichází ráno

a mně se hlava točí. 

Pojď dál, prosím tě, nenech se, prosit se dál

nenech se? 

Hodiny se zastaví a v devět třicet v pondělí

Magdaléno, tvoje vlasy, 

leží pod mou postelí a i když jsme to nechtěli

oblíkáš se, pročpak asi

hodiny se zastaví a v devět třicet v pondělí

jsem sám. 

Stojíme na rozcestí a zvony zvoní

daleko od bolestí, 

stojíme na rozcestí a zvony zvoní

možná nás čeká štěstí. 

Pojď dál. Prosím tě nenech se, prosit se dál

nenech se. 

Hodiny se zastaví a v devět třicet v pondělí ...

Hodiny se zastaví a v devět třicet v pondělí

Magdaléno, tvoje vlasy, 

leží pod mou postelí a i když jsme to nechtěli

oblíkáš se, pročpak asi

hodiny se zastaví a v devět třicet v pondělí

máš těžký srdce a mokrý řasy, 

když vycházíš ze dveří, tak sama tomu nevěříš, 

nenech se!

nenech se!

Zuzana Navarová / Zuzana Navarová 

Bože, podej mi ještě ten kalich 

To víno, co s nocí se měnívá na líh

Snad nad ránem na dně se dočtu

Že v kaslíku andělskou počtu mám

tú du tu tú

A že hoře se skutálí do jedné slzy

Ta slza se vsákne, a pak ji to mrzí

Že po prvním slunci se nadechnem

A kometa zamíří nad Betlém

tú du tu tú

Zatím

počítám nebe

světla kam nedostanu

Miluju tebe

a pak usnu a vstanu

A tak, tú – tú – tú – tú

Tak podej, podej mi ještě ten kalich

to víno, co s nocí se měnívá na líh

Snad na dně se perlama zaleskne

pak vyměním veselé za teskné písně

A pak hoře se skutálí do jedné básně

ta báseň se vsákne a na Zemi zasněží

A po prvním slunci a s první tmou

ta kometa zamíří nad Letnou

Zatím

počítám nebe

pusy, co nedostanu

Miluju tebe

a pak usnu a vstanu

A tak, tú – tú – tú – tú

Tak podej, podej mi ještě ten kalich

to víno, co s nocí se měnívá na líh

Snad nad ránem na dně se dočtu

Že v kaslíku andělskou počtu mám

Zatím

počítám nebe

světla kam nedostanu …

počítám nebe

pusy, co nedostanu …

počítám nebe

světla kam nedostanu …

počítám nebe

pusy, co nedostanu …

Bohouš Vašák / Bohouš Vašák 

Probírám s tím, co bylo dřív,

cítím jizvy po chvílích nikdy neprožitých.

Ptám se, co jsem chtěl a co teď mám,

třísky ze školních lavic, 

cenzurou prošlej snář.

Jsem Don Quijote život je větrnej mlýn.

Jsem Don Quijote a ty jsi větrnej  mlýn.

Počítám pražce z vyjetých kolejí,

přemýšlím o první jarní vůni ve spreji.

Místo od not se černám od sazí,

spím deset hodin denně

a školou procházím jen tak tak.

Jsem Don Quijote život je větrnej mlýn …

Z barev snů těch, co v noci v parku spí,

jen stěží volnost ptáků nakreslím.

Jím příborem

a spím v peřinách

a radost unesli na marách.

Jsem Don Quijote život je větrnej mlýn …

Jsem Don Quijote život je větrnej mlýn

Jsem Don Quijote

a ty jsi větrnej

a ty jsi větrnej

a ty jsi větrnej mlýn

Jan Kopečný, Ladislav Kučera / Ladislav Kučera 

Dávám sbohem všem břehům proklatejm

který v drápech má ďábel sám

bílou přídí šalupa "My Grave"

míří k útesům, který znám

Jen tři kříže z bílýho kamení

někdo do písku poskládal

slzy v očích měl a v ruce, znavený

lodní deník, co sám do něj psal

První kříž má pod sebou jen hřích

samý pití a rvačky jen

chřestot nožů, při kterým přejde smích

srdce-kámen a jméno Stan

Jen tři kříže z bílýho kamení …

Já, Bob Green, mám tváře zjizvený

štěkot psa zněl, když jsem se smál

druhej kříž mám a spím pod zemí

že jsem falešný karty hrál

Jen tři kříže z bílýho kamení …

Třetí kříž snad vyvolá jen vztek

Fatty Rogers těm dvoum život vzal,

svědomí měl, vedle nich si klek' ...

Recitativ:

Snad se chtěl modlit:

"Vím, trestat je lidský,

ale odpouštět božský

snad mi tedy Bůh odpustí ..."

Jen tři kříže z bílýho kamení

jsem jim do písku poskládal

slzy v očích měl a v ruce, znavený

lodní deník, a v něm, co jsem psal

Petr Fiala / Petr Fiala  

Děkuju ti za to

žes mi ještě zavolala   

moje duše černá

už to ani nečekala

jenže moje drahá

je to všechno trochu na nic       

já už jsem se rozhod

zítra budu znovu panic

Děkuju ti za to

žes to rovnou nepoložil

že jsi nezapomněl

co jsi se mnou všechno prožil

Teďka svítí měsíc 

pro každýho zvlášť – mě je to líto

jenže už je konec

však víš to

Vím to!

Měsíc / svítí měsíc

Měsíc / svítí měsíc

Měsíc / svítí měsíc

Měsíc

Ladislav Kučera / Ladislav Kučera

Mám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu končí

chvíle, co patřej' jen těm, co neusínaj',                                                            

toulavejm bláznům, když právě s jarem se loučí

a za dobrý slovo ti srdce svý na dlani daj'.

Mám rád ty chvíle, kdy holkám ve vočích svítí 

slunce, když do korun stromů začlo se drát,

stejně jak v kapičkách rosy na pavoučích sítích,

to najednou chce se mi brečet a zároveň smát.

Ty rána s vůní borový smůly

měly by zůstat navždycky v nás,

ty rána s vůní sekaný trávy

a ohně, co právě pomalu zhas'.

Mám rád ty chvíle, kdy kluci v duchu si říkaj',

jak je to nádherný, léto před sebou mít,

spolu si přejou, ať moc rychle dny neutíkaj'

a trápení jsou někde v dálce, a kolem je klid.

Mám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu končí …

Ty rána s vůní borový smůly …

Petr Kůs / Petr Kůs 

Slunce jen líně se koulí, dneska zas to tak vypadá, 

Život dává jen štěstí a lásku, to ti tak jenom připadá. 

Kvítky kdo po vodě hází, ten ví, že je odnese proud. 

Lístek se po lístku ztrácí, je údělem zapomenout. 

Vím, co ti poví čas a vím jak ti lidi lžou, 

já vím, co tě na srdci trápí, to trápí i duši mou. 

Až projdeme jednou z bran, z bázně se budem´ třást. 

Už spousta jich nepřišlo zpátky, bůhví, co tam čeká nás. 

O lásce šeptal mi vítr a já si tě tolik přál. 

Teď mám tě, tak dej mi svou náruč, vždyť bůhví, co bude dál. 

Slunce jen líně se koulí, dneska zas to tak vypadá, 

někdo vchází a jinej se loučí...    zejtra půjdu já. 

Vím, co ti poví čas a vím jak ti lidi lžou …

Karel Kryl / Karel Kryl  

Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci

vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci

přijeli v hranatých železných maringotkách

Se slzou na víčku hledíme na sebe,

buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe 

na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách

Prší a  venku se  setmělo 

tato noc nebude krátká

beránka  vlku se zachtělo 

bratříčku, zavřel jsi vrátka? 

Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami

nadávky polykej a šetři silami

nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme

Nauč se písničku, není tak složitá

opři se, bratříčku, cesta je rozbitá

budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme

Prší a  venku se  setmělo

tato noc nebude krátká,

beránka  vlku se zachtělo

bratříčku, zavírej vrátka

zavírej vrátka!

L. Kučera, J. Lenk, J. Vondra / Ladislav Kučera 

Vzpomínám - jednou, to přišlo k nám vedro

že jabka se na stromech začaly píct

a v potocích sucho, jen kámen a písek

a prach místo vody, co měla tam týct

Už dobytek v noci nás ze spaní budil

a řvaní to stěží už dalo se snýst

my chlapem, co tady se objevil k ránu

pak lehce a moc rádi dali se svíst

Když každej dá dolar," nám řek' tenhle koumák

znám starý kouzlo a déšť přivolám,

za jeden kulatej zkusit to stálo,

na svý si přišel - co zbejvalo nám?

Navečer vobzor se vybarvil duhou

a sloup suchý trávy a prachu se zved'

tak silnej, že nešlo stát na vlastních nohou

co stálo mu v cestě, to rozbil a smet'

jak seděl chlap s námi, řek' mý sestře Líze

že neviděl žádnou, co vo ni by stál

a jestli mu aspoň dost malinko věří

že jedině s ní by se vydat chtěl dál

Najednou ticho a tma jako v hrobě

blesky a hromy - a začalo lejt

takovej psí čas, že do svojí boudy

i náš vlčák Johny hned zalez' se skrejt

Vtom vrznutí dveří, v nich zmáčenej klobouk

nám plechový hvězdy blejsk' do vočí třpyt

"Hej! Konečně mám tě, tak vstávej a půjdem

a hloupostí nech, jestli chceš aspoň žít!"

Za podvodný kousky se létama platí

přesto jsme chlápka pak nechali jít

svou pravdu měl v jednom: když po něčem toužíš

nutný je věřit a strašlivě chtít

Jan Nedvěd / Jan Nedvěd

Spí Jižní kříž

jak říkali jsme hvězdám kdysi v mládí   

to na studený zemi     

ještě uměli jsme milovat a spát

  Dál, však to víš

  světem protloukal ses, jak ten život pádí

  dneska písničky třeba vod Červánku

  dojmou tě, jak vrátil bys’ to rád

 Zase toulal by ses Foglarovým rájem  

 a stavěl Bobří hráz

 se smečkou vlků čekal na jaro 

 jak stejská se, až po zádech jde mráz

Spí Jižní kříž

vidí všechna místa, kde jsi někdy byl

to když, naplněnej smutkem

jsi plakal, plakal nebo snil

 Zase toulal by ses Foglarovým rájem …

Traditional / Pavel Zajíc 

Máš už spát, klidně spát

sen ti vrátka otevírá

máš už spát, klidně spát

křídlem noc únavu stírá

Už ovečky jdou tajemnou tmou

flétna jim tichounce zpívá

máš už spát, klidně spát

sen ti vrátka otevírá

Vím, právě vyplouváš na jezero snů

mírný vánek loďku hýčká

snad v dálce uvidíš křišťálový klíč

tím ti den odemkne víčka

Už ovečky jdou tajemnou tmou … 

máš už spát, klidně spát, 

sen ti vrátka otevírá